Jiří Kyněra: Už vám nechci říkat, co je na Znojemsku špatně. Řeknu vám, co s tím v Senátu udělám

Jirko, do voleb zbývá týden. Tak bez dlouhého úvodu: proč by měl člověk poslat do Senátu právě vás?

Já už vám týden před volbami nechci vyprávět, co všechno je na Znojemsku špatně. To lidé vědí stejně dobře jako já, poslední měsíce jsem toho mezi nimi slyšel dost. Pokud dostanu důvěru, chci být senátorem, kterého bude vidět hlavně v práci. Doma na Znojemsku mezi lidmi a starosty a v Praze tam, kde se rozhoduje o věcech, které náš region potřebuje. Nečekám, že přijdu do Senátu a všichni si ze mě sednou na zadek. Tak politika nefunguje, ale celý život jsem zvyklý jít za výsledkem. Když se zavřou jedny dveře, zkusíte druhé. Když se něco zasekne, zjistíte proč. Když potřebujete někoho přesvědčit, jdete za ním. Přesně tak chci pracovat.

Dobře. Představte si, že jste zvolený. Co uděláte jako první?

Začnu doma. Chci objet starosty měst a obcí v našem senátním obvodu a dát dohromady konkrétní seznam věcí, se kterými potřebují pomoc směrem ke kraji, ministerstvům nebo státu. A nemyslím tím stostránkový dokument, který slavnostně představíme, vyfotíme se s ním a potom skončí někde v šuplíku. Normální pracovní seznam. Co je problém, proč a kde se zasekl. Kdo ho může posunout a co je další krok. A potom se podle toho začne pracovat.

Takže první den po zvolení nepojedete do Prahy?

První den ne, ale samozřejmě že budu muset do Prahy, Senát je pořád v Praze. Ale Praha bude moje pracoviště, Znojemsko bude moje práce. To je pro mě důležitý rozdíl. Nechci, aby se ze mě po volbách stal člověk, kterého budou lidé vidat pouze z fotek u řečnického pultu. Mandát dostanu tady, takže se sem budu vracet a tady budu skládat účty.

Jak to chcete prakticky udělat? Starostů jsou desítky a každý bude chtít něco jiného.

Právě proto je potřeba v tom udělat systém. Někde se řeší silnice, jinde dostupnost zdravotní péče. Další obec potřebuje pomoc s investicí, školou, sportovištěm, dopravou nebo projektem, který se zasekl na nějakém úřadě. Senátor samozřejmě nemůže slíbit, že všechno zařídí. To by byla pohádka. Může ale zjistit, které problémy se opakují, které mají regionální význam a kde může skutečně pomoct. Propojit starostu s ministerstvem. Domluvit jednání. Zvednout telefon. Zjistit, proč se půl roku nic neděje. Přivézt člověka, který o věci rozhoduje, přímo sem. Nechci být pošťák, který přeposílá dopisy. Chci být člověk, který pomáhá věci dotahovat.

Co bude první velké téma, které povezete ze Znojemska do Prahy?

Jednoznačně dostupnost zdravotní péče. Za poslední měsíce jsem o tom mluvil s obrovským množstvím lidí a pořád se vrací stejný problém. Čekání na specialisty, dojíždění, nedostatek některých lékařů. Nechci ale další konferenci o tom, že nejsou doktoři. To už víme. Chci vědět konkrétně: který lékař nám chybí, kde nám chybí a co musíme udělat, aby měl důvod přijít nebo zůstat. Pak se můžeme bavit s nemocnicí, krajem, obcemi, zdravotními pojišťovnami a státem. Někde bude problém v penězích, jinde v bydlení, podmínkách pro rodinu nebo vybavení ordinace. Dokud problém pojmenováváme jen jako „na Znojemsku chybějí lékaři“, těžko ho vyřešíme.

To zní hezky, ale ani senátor nedokáže lékaře přikázat do Znojma?

Samozřejmě že ne. Stejně jako nemůžu přikázat mladému člověku, aby tady zůstal. Můžu ale tlačit na to, aby pro to byly lepší podmínky. Tohle je podle mě rozdíl mezi slibem a prací. Slib je říct: „Zařídím vám doktory.“ Práce je sednout si s lidmi, kteří mají jednotlivé části řešení v rukou, a začít je dávat dohromady.

Další vaše velké téma jsou silnice. Minule jste sám říkal, že senátor nemá bagr. Tak co tedy uděláte?

Bagr jsem si od posledního rozhovoru pořád nepořídil. (smích) Ale vážně. U dopravy chci stejný přístup jako u zdravotnictví. Potřebujeme jasně vědět, které projekty jsou pro Znojemsko zásadní, v jaké jsou fázi, kdo za ně odpovídá a co brání dalším kroku. Typickým příkladem je znojemský obchvat. Mluví se o něm desítky let. Já se budu nejen v tomto případě ptát: Kde přesně projekt stojí? Co je další krok? Kdo ho má udělat? Kdy ho má udělat? A pokud se termín nesplní, proč? Tohle může aktivní senátor dělat.

Takže chcete někoho pořád otravovat?

Klidně tomu tak říkejte, já tomu říkám hlídat výsledek. Když jsem trénoval vrcholové plavce, taky nestačilo jednou říct, co chceme zaplavat za čas, a za rok se podívat, jestli to vyšlo. Každý den jste věděl, kde jste, co nefunguje a co musíte změnit. Ve veřejných investicích někdy vidím opačný přístup. Rok se nic neděje a pak zjistíme, že se čekalo na nějaký papír. Tak se ptejte dřív.

Když vás poslouchám, hodně mluvíte o starostech. Nebudete nakonec senátorem hlavně pro politiky?

Rozhodně ne, ale starostové jsou pro mě důležití proto, že nejlépe vědí, co jejich obce potřebují. Ale senátor je samozřejmě pro lidi. Chci mít kancelář, kam člověk nebude chodit jen obdivovat portrét senátora na zdi. A nechci sedět jen ve Znojmě a čekat, kdo přijede za mnou. Ten obvod je mnohem větší. Jsou v něm menší města a vesnice a právě tam chci pravidelně jezdit. Pokud člověk z Vranova, Hrušovan, Moravského Krumlova nebo malé obce řeší problém, neměl by mít pocit, že senátor je někde strašně daleko.

Takže vás budeme po volbách opravdu vidat doma?

Pokud mě neuvidíte, začněte se ptát, kde jsem. Před volbami je jednoduché jezdit mezi lidi. Kandidát má najednou čas na náměstí, vesnice, slavnosti, sportovní akce. Já nechci, aby posledním dnem voleb tahle část práce skončila. Naopak, teprve potom začne mít smysl.

Jedním z vašich témat je bezpečnost. Co ale může v bezpečnosti dělat senátor?

Určitě nebude chodit večer po ulicích místo policisty. Může ale řešit zákony a podmínky, ve kterých policie, obce a další složky fungují. Může dostat k jednomu stolu policii, starosty a stát, když se nějaký problém opakuje. A může tlačit na to, aby menší města a obce nebyly v bezpečnosti někde na druhé koleji. Bezpečnost pro mě navíc není nějaké televizní politické téma.

Sport u vás asi nikoho nepřekvapí. Nehrozí ale, že jako plavecký trenér budete v Senátu řešit hlavně sport?

Sportu se budu věnovat hodně, protože mu rozumím a vidím, co může dětem dát. Ale rozhodně to nebude jediné téma. Chci se zaměřit hlavně na dětský a mládežnický sport. Máme plnou pusu prevence, zdravého životního stylu a toho, že děti sedí u mobilů. A potom necháme trenéry a malé kluby půl roku shánět peníze, aby vůbec mohly fungovat. To mi nedává smysl. Znám stovky trenérů, dobrovolníků a lidí ve spolcích, kteří po práci vezmou klíče od tělocvičny a jdou se věnovat cizím dětem. Stát si často ani neuvědomuje, jak obrovskou práci za něj tihle lidé dělají. Chci, aby měli stabilnější podmínky a méně času trávili nad papíry.

Dalším tématem jsou mladí lidé. Nedávno jste napsal na vaše facebookové stránky, že jich ze Znojemska odchází příliš mnoho. Co s tím chcete udělat?

Hlavně jim přestat říkat, že mají zůstat z patriotismu, protože to samo o sobě jaksi nestačí. Mladý člověk potřebuje práci, bydlení, dopravu, služby, školku pro děti, doktora a pocit, že má před sebou nějakou perspektivu. Senátor samozřejmě nebude stavět byty ani zakládat firmy. Může ale ovlivňovat zákony, které výstavbu brzdí, podporovat investice do regionů a tlačit na stát, aby se na život mimo velká centra nedíval jako na nějaký vedlejší program. Chci, aby mladý člověk mohl ze Znojemska odejít, protože chce poznat svět a vrátit se. Ne proto, že má pocit, že musí.

To je poměrně dlouhý seznam. Zdravotnictví, doprava, bezpečnost, sport, mladí. Nejste pořád jen jeden z 81 senátorů?

Jsem a je dobré si to přiznat. Proto nechci lidem slibovat, že sám změním svět. Politika je také o schopnosti najít pro dobrou věc další lidi. Senátory, poslance, ministry, starosty, hejtmana, odborníky. A jestli něco prokazatelně pomůže Znojmu, je mi úplně jedno, jestli s tím přijde člověk zprava nebo zleva.

Jenže kandidujete s podporou ANO. Nebudete mít nakonec svázané ruce?

Tohle jsme řešili už minule a moje odpověď se nezměnila. Mám vlastní hlavu a hodlám ji používat, to mohu všechny čtenáře zaručit. Zároveň samozřejmě vidím jako výhodu, pokud budu mít otevřené dveře k lidem, kteří dnes nesou vládní odpovědnost. Kdybych takovou možnost dostal a nevyužil ji pro Znojemsko, byl bych hlupák. Ale můj mandát by mi dali lidé tady, a to je pro mě podstatné.

A když vláda nebo ANO udělají něco, co podle vás Znojmu uškodí?

Řeknu to a nemusíme z toho ani dělat drama. Člověk může s někým spolupracovat a zároveň mu říct, že s ním v konkrétní věci nesouhlasí. Celý život jsem pracoval s lidmi a nikdy jsem nepotkal člověka, se kterým bych souhlasil úplně ve všem. V Senátu bych chtěl posuzovat konkrétní návrhy podle jejich dopadu.

Pořád slyšíme „budu tlačit, budu jednat, budu prosazovat“. Jak ale člověk pozná, že skutečně něco děláte?

Jednoduše, budu o tom lidem pravidelně skládat účty. Chci se pravidelně vracet k tomu, co jsme otevřeli, kam jsme se posunuli a kde jsme naopak narazili. Když nebudu mít co říct, bude kritika naprosto oprávněná. Ve sportu jsem měl výsledky každou sobotu před očima na tabuli. V politice taková tabule chybí, tak si ji klidně vytvoříme sami. Mně kontrola nevadí. Vadilo by mi spíš šest let vyprávět lidem, jak strašně moc pracuju, a nemít jim co ukázat.

Kampaň už prakticky končí. Co vám ty měsíce mezi lidmi daly?

Hlavně mi potvrdily, že lidé nejsou hloupí a nepotřebují poslouchat naučené politické fráze. Často přesně vědí, kde je problém. A někdy mají i velmi rozumnou představu, co by pomohlo. Zároveň jsem viděl určitou rezignaci. Takové to: „Stejně se nic nezmění.“ A s tím se nechci smířit. Možná nevyřešíme všechno. Určitě ne hned. Ale přece nemůžeme rezignovat předem.

Změnila vás kampaň nějak?

Zjistil jsem, že politika je někdy ještě náročnější disciplína než vrcholový sport. (smích) Ale vážně, asi ještě více respektuju lidi, kteří se starají o svoje obce, spolky, sportovní kluby nebo komunity. Potkal jsem spoustu lidí, kteří nedostávají žádnou velkou výplatu ani potlesk, a přesto každý týden něco dělají pro ostatní. Právě na nich Znojemsko stojí.

Jste teď ve volebním týdnu aspoň trochu nervózní?

Trochu určitě, před důležitým závodem jsem býval nervózní taky. Kdyby člověku bylo všechno jedno, asi by to nebylo dobré znamení. Ale já už teď výsledek neovlivním nějakým zázračným trikem. Můžu chodit mezi lidi, odpovídat na otázky a říkat otevřeně, co chci dělat. Potom rozhodnou oni.

A co když prohrajete?

Tak podám vítězi ruku. Celý život jsem dělal sport a tam se člověk velmi rychle naučí, že někdy vyhraje a někdy prohraje. Budu samozřejmě zklamaný. Kdyby mi na tom nezáleželo, nekandidoval bych. Ale budu vědět, že jsem jen neseděl doma u televize a nenadával, že by to měl někdo dělat jinak. Zvedl jsem zadek a zkusil jsem to.

Poslední otázka. Člověk stojí za volební plentou a pořád neví, koho podpořit. Co byste mu chtěl říct?

Aby se rozhodl podle sebe. A hlavně, aby k těm volbám přišel. Senátor bude tenhle region zastupovat dalších šest let, což je dlouhá doba. Takže má smysl podívat se na kandidáty, na to, co v životě skutečně udělali, jak mluví o regionu a co konkrétně chtějí v Senátu dělat. Já jsem poslední měsíce říkal otevřeně, co považuji za důležité a jak bych chtěl pracovat. Pokud dostanu důvěru, budu za ni rád. A budu vědět, že od prvního dne mám vůči lidem Znojemska dluh, který se splácí prací. Kampaň totiž může skončit volebním víkendem. Odpovědnost zvoleného senátora tím ale teprve začíná.